Ale vždycky to tak růžové nebylo…
Žili jsme s dětmi v panelovém domě. V té době mě na Instagramu sledovalo sotva 150 lidí a já snila o tom, že jich třeba jednou bude 1000.
Moc dobře si pamatuji, že stavba domu a starosti s ní spojené nás málem stály zdraví a možná i manželství. Cesta to byla opravdu dlouhá a trnitá.
Vysnila jsem si dům ve venkovském stylu. Naše modrá okna a letní kuchyně z cihel byla trnem v oku nejednomu řemeslníkovi. A co hůř, někdy i vlastní rodině.
Na stavbě jsem jako stavební dozor trávila veškerý čas a občas jsem odcházela se slzami v očích, prochlazená na kost. Ale měla jsem představu, které jsem se nehodlala vzdát. Manžel byl od rána do večera v práci a děti jezdily na stavbu se mnou, nebo byly u babičky.
Nedostatek peněz a mizerná nabídka nábytku ve starém stylu mě dovedly k renovacím a vlastní tvorbě.
Dřevěné modré dveře jsem si vyhlídla na Pinterestu a po dlouhém, neúspěšném hledání na českém trhu jsem je nakonec navrhla sama a nechala vyrobit místním truhlářem.